neděle 30. listopadu 2014

Knižní řetězák

Dlouho tu nebyl žádný řetězák, nahromadilo se mi několik příspěvků o různých společenských akcích a na pořádnou knižní recenzi (dají-li se tak mé paskvily nazvat) nebyl čas ani nálada. Takže pár věcí o tom, jak koukám na knihy, knihovny a vůbec vše kolem čtení.

1) Co právě čteš?
Zrůda od Nacuo Kirino. Její první kniha Out, která u nás vyšla, mě i přes pomalý a opatrný rozjezd dostala a přišlo mi, že autorka zvládá napsat psychicky zajímavé charaktery. Uvidíme, jestli se dočkám i tady. Zprávy od spolučtenářek však nejsou příliš povzbudivé.

2) Co máš právě půjčené z knihovny?
Teď zrovna nic, protože je opět na řadě domácí knihovna. Jako poslední jsem měla Nádraží Perdido od China Miévilla a první díl Hunger Games. Perdido mě zprvu nadchlo barvitostí města, v němž se příběh odehrával, ale v půlce knihy už jsem četla jen z donucení. Překombinovanost se stává nejčastějším důvodem mých stížností. Hunger Games příjemně překvapily. Po sérii YA fantastiky jsem od nich už neočekávala ani dvě hvězdy, ale nakonec jsem je sfoukla rychle a svižně.

3) Máš právě nějakou rezervaci v knihovně?
Už druhým měsícem čekám na druhý díl Hunger Games a na Cinder od Marissy Meyerové. Tolik young adult fantastiky, která mě ještě čeká!

4) Nejhorší kniha, kterou jsi letos přečetla?
Město z kostí (C. Clare) a v závěsu Dvacet tisíc mil pod mořem (J. Verne). První bylo příšerně napsané, druhé mělo moc biologických a jiných vědátorských výkladů.

5) Nejlepší kniha, kterou jsi letos přečetla?
Těžká otázka, kvalitní četbu člověk přečte spíše než nekvalitní. Nejvíce se mi ale do paměti zapsal Anatém (N. Stephenson), dojmy z něhož jsem zpracovávala ještě dlouho po přečtení. V mnoha ohledech skvělý zážitek a spoustu plusových bodů měl za připomenutí, jak moc jsem na střední milovala filozofii.

6) Máš nějaký knižní zlozvyk?
Strašně ráda se koukám, kolik stran mi chybí do konce knihy. Častokrát to ve mně vzbuzuje zbytečnou nervozitu a více než na čtení se soustředím na myšlenku, jak to chce autor stihnout nějak normálně uzavřít, když už mu zbývá jen třicet stran? Je to otravný zvyk a nemůžu se ho zbavit.

7) Děláš knihám uši?
Jen neúmyslně, když mi kniha spadne nebo ji z nedostatku času nedbale hodím do batohu.

8) Píšeš si poznámky na okraje stran?
Nikdy. Tuhle hrůznost jsem spolu s podtrháváním páchala jen v nakopírovaných skriptech. Poznámky si píšu na papírky a vkládám do knih.

9) Čteš někdy knihy vícekrát?
Docela často. Vlastně mám kupičku knih, které čtu pravidelně každý rok či dva. Patří sem např. Harry Potter, Strach nad Albrechtovem, Pýcha a předsudek a Vrána.

10) Čteš jen jednu knihu, nebo jich rozečítáš více najednou?
Za ideální stav považuji jednu a spoustu let jsem se toho i držela, ale poslední tři, čtyři roky už mi to tolik nejde. Často knihy čtu dlouho, mění se mi nálada, někam jedu a zrovna rozečtená kniha je necestovních rozměrů… Zkrátka mám obvykle rozečtené tak dvě, rekord byl osm.

11) Jak často čteš spoilery?
Když pominu klasiku, kterou si částečně vybírám podle obsahu, tak víceméně nikdy. Dříve jsem nečetla ani anotace, natož recenze, ale i tenhle přístup jsem změnila. Ovšem v době, kdy se ke knize vybrané na základě recenze konečně dostanu, si z ní nepamatuji lautr nic. 

12) Jak často vybíráš knihu podle obálky?
Dříve jsem knihy nevybírala jinak, ale pak mě opustilo štěstí a já si začala kupovat strašné hovadiny, které nestály za čas, ani za peníze. V současné době se počet takto vybraných knih pohybuje asi kolem šedesáti procent. Už ale rovnou nekupuji, nejdříve půjčuji. Obálky klamou rok od roku více, což je škoda, protože spousta kvalitních knih nosí příšernosti a spousta braku opravdová umělecká díla.

13) Oblíbené místo na čtení?
Bývala to a stále je postel. Hezky se zachumlat do peřiny, přistavit kakao a lampičku nasměrovat tak, aby svítila přímo na knihu, ale všude kolem bylo příjemné šero. Takto si představuji čtecí idylku. Pravdou však je, že už tak skoro nečtu. Doma není tolik času a začala jsem mít tendence v posteli usínat.

14) Dokážeš číst v autobuse?
Když stojí tak ano. Když jede, nedám víc jak 20 minut. Jeden z hlavních důvodů, proč preferuji vlaky.

15) Co tě dokáže při čtení knihy vyrušit?
Skoro všechno. U televize nedokážu číst vůbec, hudbu a hovor už jsem se naučila vytěsňovat, ale četbu si jednoznačně vychutnám jen v absolutním tichu.

16) Oblíbená svačinka ke čtení?
Kakao nebo čaj. U knih nejím z jednoho prostého důvodu – většina jich bez držení nezůstane otevřených tak, jak potřebuji. Zůstávám tedy u pitiva a k jídlu si pouštím seriály.

17) Máš čtečku e-knih?
Ne. Nebráním se jim, protože chápu, že mají své nesporné výhody. Sama jsem o ní dlouho uvažovala, abych mohla cestovat bez nutnosti tahat s sebou bichle na cesty, ale pak jsem do Rumburku vyrazila s Hrou o trůny, protože takhle skvělou knihu si chci přečíst na papíře. *významné ticho* Zkrátka před pořízením takto drahého zařízení potřebuji přehodnotit svůj přístup. 

18) Kolik knih si obvykle půjčuješ z knihovny?
Dvě až tři, málokdy více, méně jen když čekám, až mi dorazí rezervace a v mezičase čtu domácí zásoby. Kvůli jedné knize se mi obvykle nechce nikam tahat, více jak tři za měsíc nepřečtu.

19) Vrátil jsi už knihu do knihovny, aniž bys ji přečetla?
Jednou. Bylo to Jméno růže, na které jsem měla strašnou chuť hned po přečtení Anatému. Jenže trvalo měsíc, než jsem na něj v knihovně narazila, a v té době už se mé čtecí nálady přesunuly k jinému žánru.

20) Jakou největší částku jsi najednou utratila v knihkupectví?
Tuším, že to bylo asi tři tisíce? Nějaká ta sleva, objemnější četba za vyšší částky, doba kolem Vánoc. To jsem ještě nakupovala v kamenných obchodech. Byl to však vzácný úkaz, protože taková částka obvykle znamená spoustu kilo knih, které následně musím sama odtáhnout. Z praktických důvodů proto dělím nákupy na menší várky.

21) Jsi zvyklá skladovat nebo knihy po přečtení posíláš dál?
Jsem křeček. Syslím, skladuji, hromadím, přehrabuji se, reorganizuji a psychopaticky se pohihňávám pokaždé, když kolem svých 400 svazků projdu. A poslední dobou také brečím, protože už se mi do knihovny až na britskou část nevejde ani knížečka. Po letech jsem se ale rozhodla zbavit knih, které považuji za vyhozené peníze. Vyřadila jsem sedm knih a úspěšně je prodávám. Zaplatily mi první tři díly komiksu Mýty.

22) Máš ráda knihy uspořádané?
Při velkém počtu knih je systém otázkou nutnosti, nikoliv volby. Knihovnu jsem měla nějak uspořádanou vždy, ale čím více svazků vlastním, tím více si na něm zakládám. Každá police je zasvěcena specifickému žánru, autory házím k sobě, série řadím podle čísel, rovnám podle velikosti a formátu.

23) Ve kterém jazyku čteš knihy nejčastěji? V kolika dohromady to zvládneš?
Překvapivě v češtině. České knihy jsou všude kolem a ze zásady se snažím podporovat český knižní průmysl, proto si je neobjednávám v originále, ani kdyby to znamenalo podstatně nižší cenu. Je důležité číst v rodném jazyce. Ale protože chci rozvíjet a udržovat i angličtinu a protože jsou některé věci u nás k nesehnání, britskou klasiku a nepřeložené komiksy a knihy objednávám v angličtině.

24) Kdybys mohla číst v dalším cizím jazyce, který by sis vybrala?
Masochistické sklony mě neopustily a strašně bych si přála umět číst v japonštině. Už jen kvůli několika mangám, které nikdy nevyšly a ani nevyjdou v angličtině.

25) Oblíbený básník?
Žádný. K poezii jsem si zatím cestu nenašla, i když se snažím. Některé věci se mi líbí a mají pro mě osobní hodnotu, ale oblíbeného básníka na jejich základě neobhájím.

26) Oblíbená kniha z dětství?
Řekla bych, že to byla Alenka z planety Země (Kir Bulyčov) a Birlibán (Eduard Petiška). 

27) Oblíbená knižní postava?
Těch se najde více, ale typově si budou dost podobní a nejspíš by se daly shrnout pod jeden jediný příklad – Corwin z Tajemného Amberu. V zásadě mají vyhráno sarkastičtí sobečtí bastardi, kteří se od záporáků odlišují několika málo zásadami a tím, že ve slabých chvilkách, občas někomu pomůžou. 

28) Oblíbený knižní záporák?
Je možné, že si i přes svou slabost pro záporáky, žádného knižního nevybavím? Snad za to může má obliba hlavních postav spíše antagonistického charakteru.

29) Žánr, který čteš nejméně?
Asi detektivky a červená literatura ve své nejčistší podobě.

30) Žánr, který čteš nejvíce?
Městská fantasy a japonská beletrie. To je patrné z prvního pohledu na mou knihovnu. V závěsu je ostatní fantastika a britská beletrie.

31) Knihy, kterým se vyhýbáš?
Různým pseudofilozofickým hovadinám o vnitřním rozvoji ala Úspěšným člověkem za deset dní, Sebevědomá a silná, Jak na vztahy apod. Přijde mi, že rozumně uvažujícímu člověku prostě nemají co dát, že je to jen sbírka mouder, která každý z nás slyšel tisíckrát, hromada všeobecných „filozofií“, které po hlubším prozkoumání nedávají smysl a slouží jen k oblbování lidí a nahrabání peněz. Kdyby ty knihy byly tak úspěšné, jak o sobě tvrdí, nebylo by jich na pultě tolik a lidstvo by bylo dávno někde jinde.

32) Kniha, kterou jsi nedokázal přečíst?
Nedočetla jsem vícero knih, ale za nejvýznamnější považuji Společenstvo prstenů. Nebavil mě už první díl, ale nějak jsem se prokousala až do poloviny třetího. Tam jsem ovšem nabyla dojmu, že jestli přečtu byť jen jedno jediné slovo, umřu na akutní nudu. S filmy to dopadlo podobně.

33) Co musí kniha mít, aby tě zaujala?
Schopnost vzbudit ve mně silné emoce. Je jedno, jestli jsou pozitivní nebo negativní, důležité je, aby byly dostatečně silné a na dlouho se mi zaryly do paměti. Tím se vyznačují všechny knihy, které čtu opakovaně. Vrána je hlubokou nostalgií, která mě každý rok jako jediná kniha skutečně rozpláče, nic mě v životě nezhnusilo tak silně jako Strach nad Albrechtovem a máloco mě pobavilo a rozněžnilo jako Pýcha a předsudek. Vlastně i to Společenstvo prstenu mě v tomto ohledu zaujalo – u žádné knihy jsem se zatím nenudila tak silně.

34) Oblíbená filmová adaptace?
Z aktuálních věcí Město z kostí a Nebezpečné známosti. První z naprosto příšerné knihy dokázalo vytáhnout maximum, druhé mě nadchlo v knižní i filmové podobě každé svým způsobem, avšak ve stejné míře. V zásadě se dá ale říct, že jen výjimečně znám předlohu i film. Jakmile znám jedno, nezajímá mě druhé.

35) Adaptace, která tě naprosto zklamala?
Hobit a Pýcha a předsudek. Ani jedno jsem ještě neviděla, ale vím, že kdybych se na ně podívala, nebudou se mi líbit. Ke knižním předlohám mám příliš silný vztah, než abych jiný pohled na ně snesla a dokázala je objektivně zhodnotit. 

2 komentáře:

Johanka řekl(a)...

No tedy, těch 20 000 mil pod mořem... :D Ale je pravda že sto lidí, sto chutí, já jsem se v tom třeba vyžívala. :D

Řetězák ti směle loupím a odpovídám na otázky na mém blogu. ;)

TSal řekl(a)...

Ono by mě to příběhově fakt bavilo, stejně jako třeba Bílá velryba, ale ubíjely mě ty vědecké pasáže. Zastaralé vědecké pasáže. Pak jsem je zkoušela přeskakovat, ale stejně jsem nedočetla xD

A kraď, já ho taky ukradla XD